Sada obsahuje tituly Já, Bůh a Fidel (Alberto Reyes Pías), Nikdo ti neuvěří (Danielle Schererová), Lovil smrt, našel život (Fraco di Mare).
Já, Bůh a Fidel
Začneme-li se dívat srdcem, nemůžeme zůstat stejní Nemůžeme klidně spát, pokud druhý trpí, ani dobře trávit, pokud ten druhý hladoví. Rozhodneme-li se milovat, naše štěstí bude záviset na štěstí ostatních. A co hůř není už cesty zpět; jakkoli se naše mysl snaží toto světlo zhasit.
Tak je to i s Bohem. Je normální, že se život změní, když se z někoho stane něco víc. Pokud se z Boha stane něco víc, než na co jsi byl zvyklý, přijmeš jeho záležitosti a zájmy za vlastní, jeho záměr se stane ideálem tvého bytí. A pak přijde otázka, jež všechno zkomplikuje, otázka, jež nás děsí a působí nám problémy: Co chceš, abych udělal?
Temperamentní Alberto vydává svědectví o své poněkud klikaté cestě ke kněžství. Vyrůstal na Kubě, v krásné věřící rodině, ale v nepříliš krásném režimu Fidela Castra. Přesto se dostal na medicínu, měl známost a otevírala se před ním slibná budoucnost
Vyprávění je svěží, místy až humorné, a přitom nepostrádá hloubku mezi řádky osobního příběhu mnohokrát zasvítí vyzrálá duchovní moudrost.
Nikdo ti neuvěří
Kniha je důkladnou psychologickou sondou do prožívání jedné belgické dívky (dnes už babičky), která se stala obětí letitého sexuálního zneužívání ze strany místního faráře. Vydat svědectví se rozhodla až po desetiletích skrytého trápení. Nechce skandalizovat církev ani její služebníky, ale poskytnout vhled do bolestného a komplikovaného prožívání podobně trpících lidí, aby se jim dostalo pochopení a adekvátní pomoci. Takové trauma má totiž za následek nejen vážné psychosomatické potíže, ale i ztrátu důvěry v Boha a v lidi církve. Oběť zneužití naráží často po léta na zeď odmítnutí, nedůvěry, pokryteckého mlčení, ale i obviňování a cíleného umlčování. O tom svědčí i závěr knihy shrnující studie belgického kněze, pověřeného tamní biskupskou konferencí, aby vedl komisi zkoumající případy sexuálního zneužívání.
Lovil smrt, našel život
Do obleženého Sarajeva je roku 1992 vyslán jako válečný zpravodaj Marco de Luca, aby zprostředkoval dramatický konflikt divákům italské televize. Jednou natáčí v místním pobořeném sirotčinci. Bombardování přežilo i malé, tmavovlasé děvčátko, které se k němu instinktivně přimkne. Napadne ho bláznivá myšlenka, že by mohl sirotka adoptovat
Román známého televizního reportéra se v Itálii setkal s velkým čtenářským ohlasem, dočkal se několika vydání i filmového zpracování (Langelo di Sarajevo).
Honem, pryč odtud, jsou tam odstřelovači! Markův výkřik nevyvolal žádnou reakci. Stařík dále drobnými krůčky pokračoval v chůzi. Sniper, sniper! křičel Marco a opakovaně ukazoval ke kopci po své levici, odkud po něm každým okamžikem mohli vystřelit. Stařík zvedl hlavu a obrátil k němu tázavý pohled. Rozepjal paže, dlaně obrátil k nebi, bradu vzhůru, zavřel oči a nehybně čekal. Vypadal jako Kristus na kříži.
Panenko Maria..., špitl Luciano a prstem mačkal na kameře knoflík rec.
Nikdo ani nedutal. Stařík tam stál bez hnutí před svým vrahem a vyčkával.
Ty vole, teď ho zastřelí...
Čas se zastavil a vzduch kolem nich se ani nepohnul. Jediným slyšitelným zvukem bylo bzučení pásku, jenž zachycoval každý okamžik té absurdní scény.