Autor působil v barvách československé a později české diplomacie na ambasádách ve třech důležitých arabských zemích, které kdysi patřily k našim nejvýznamnějším obchodním partnerům. Sýrie, Libye i Irák ve své době budovaly pod vedením autoritativních vůdců svoji verzi arabského socialismu, nedávno ale nad rozsáhlými územími těchto zemí zavlály černé prapory Islámského státu a začaly se uplatňovat středověké zákony. To, že se tyto země přeměnily v epicentra chaosu a islámského extremismu a že Evropa se zase stala cílem přílivových vln migrantů a utečenců, nepochybně nutí k zamyšlení nad příčinami takového zásadního zvratu. Potvrzuje se, že rozhodnou měrou k této dramatické proměně přispěl vojenský zásah vedený zvenčí proti sekulárním režimům.
Na osudech pestré, mnohonáboženské syrské společnosti autor s intimní znalostí místních realit líčí události, které předcházely takzvanému arabskému jaru, a s udivením pozoruje, jak protesty v ulicích syrských měst náhle přerostly ve válku v zastoupení regionálních a dalších mocností a v džihád financovaný islamistickými sítěmi. Vzpomínky na Sýrii, jaká byla před čtyřiceti a před dvaceti lety, konfrontuje s realitou posledního desetiletí, a zamýšlí se i nad dalšími okolnostmi, proč se Sýrie, někdy přezdívaná jako kolébka křesťanské civilizace, ocitla na prahu úplného zhroucení.