Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře, zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel, proto jsou její obyvatelé rázem ve střehu. Někteří cítí, že nyní je nejvyšší čas vyrukovat se zamlčovanou pravdou. A když smrt konečně přijde, její okolnosti jsou mimo očekávání všech.
Prostřednictvím Luisy odhalujeme život malé poklidné vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě, v němž děvčátko vyrůstá, nalézají útočiště leckdy podivínští sousedé, které navzdory neurózám, vrtochům a rozdílnosti povah spojuje přátelství, tolerance vůči jinakosti a snaha pomáhat si. Žijí tu také Luisini rodiče, zaměstnaní krizí středního věku natolik, že jim sotva zbývá čas na dceru, a její výchovu ochotně přenechávají jiným. A důležité místo patří obrovskému psu Aljaškovi s aurou nesmrtelnosti.
Román sestává ze tří částí odehrávajících se v osmdesátých a devadesátých letech minulého století a následně na začátku nového tisíciletí. Vyprávění, v nichž je Luisa konfrontována se smrtí blízké osoby, se volně propojují. Tématem příběhu je však především láska a lidé, kteří mají odvahu o ni usilovat a překonávat překážky v podobě vnitřních bariér, předsudků i tisíců kilometrů.
Autorka dovedně žongluje s metaforami a prokládá je jemným, laskavým humorem, čerpajícím z dobře odpozorovaných všedních situací. Její dojemný příběh je promyšlenou meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka i komunitu. O hledání našeho místa ve světě, i když to místo je právě tam, kde se nalézáme.
Román získal výrazný mezinárodní ohlas a dosud byl přeložen do 20 jazyků.