Autentický příběh muže, který měl výbornou práci, milující širokou rodinu, dostatečné vzdělání, koníčky, přátele, obrovský smysl pro humor a radost ze života. On chtěl ale navíc velkou lásku, velké peníze, úspěch, spokojenou rodinu, šťastné dítě. A to hned. Chvíli se zdálo, že toho všeho dosáhl. Potom přišlo drsné probuzení. Přítelkyně ho okamžitě opustila, dítě neviděl dva roky, z peněz mu nezůstalo vůbec nic a jeho život se scvrknul na jednu celu, jeden vězeňský oddíl, jednu věznici.
Začal psát dopisy. Týden co týden. Mámě, babičce, synovi. S každým dalším dopisem se nejen zlepšil v rukopisu a stylistice. S každým dalším dopisem se pokouší odkrývat pravdu o svém životě a selhání. Smysl pro humor a optimismus, kterým ho příroda obdařila mu pomáhá přežít a uchovat si zdravý rozum mezi narkomany, dealery, násilníky, lidmi, kteří se stěží umí podepsat, dobrodruhy a „celoživotními darebáky“, jejichž stylu života a myšlení se musel aspoň částečně přizpůsobit, chtěl-li přežít. Současně tyto své vlastnosti využil při psaní dopisů.
Dopisy tak jsou smutné i veselé, plné naděje i beznadějné, plné nečekaného situačního humoru, sebezpytování a nenadálých zvratů, které přináší život ve velmi specifické oblasti. Současně jsou velmi objektivním, nestranným, pravdivým a pro mnohé překvapujícím a možná i šokujícím pohledem a popisem skutečného, reálného vězeňství, skutečné věznice, psaných i nepsaných pravidel, zákonů a ustanovení, která mají ne vždy logiku a které ve většině nevedou k nápravě delikventa, ale spíš k jeho vnitřní rezistenci.