Boží hora je biblické místo. Je to ale také jméno chudé neapolské čtvrti – Montedidio – plné úzkých uliček, prudkého stoupání, rozvěšeného prádla, ruchu každodenního života poválečných let, jejíž atmosféru útlá knížka Erriho De Lucy zachycuje. Boží hora je i vysněný cíl pouti jedné z postav, starého židovského ševce, pocházejícího odkudsi z východní Evropy, přeživšího holocaust, který by rád do Palestiny, ale hříčkou osudu došel právě jen na Montedidio.
A Montedidio je domovem třináctiletého chlapce, který zanechal školy a zaučuje se v truhlářské dílně, rozpráví s moudrým ševcem, trénuje se v hodu bumerangem, je zasvěcován do milostných hrátek stejně starou, ale zkušenější dívkou ze sousedství a rychle se osamostatňuje a vyspívá. Své prožitky zachycuje do deníku. Knihu Boží hora může čtenář vnímat jako jakousi fotografii už zmizelé Neapole, ale také jako hluboký alegorický příběh se silným poetickým nábojem.