Román o Brazílii, zemi, kam dějiny zanesly mnoho barev pleti a řadu náboženských kultů, zemi hlubokých pralesů, dusného horka a slunce, lásky k fotbalu a nekonečných telenovel. V příběhu ze tří různých epoch – minulosti, přítomnosti a budoucnosti – se v přívalu nádherných detailů dostáváme k samotné esenci domova jednoho z největších pozemských národů. Z nespočtu drobných pramínků se v pozoruhodně vystavěném příběhu slévá dokonalý obraz největší jihoamerické země... A s ním na povrch vyvěrá nespočet otázek o samotné podstatě skutečnosti. Je vše propojeno skrze prostor i čas v křehké tkanině reality? Existuje jeden vesmír nebo mnoho vesmírů? Myšlenkově bohatý román britského prozaika poskytuje nejen odpovědi, ale i řadu dalších, neméně zajímavých otázek.
Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.
Překladatelka Mirka Polová o knize (převzato z www.fantasyplanet.cz):
Brasyl, to je prostě postmoderní konspirace na kvantové úrovni. Příliš chytré? Tak přesně to je Brasyl. Děj? Nebohý děj se plazí, zpřetrhaný, zdeptaný a zotročený informacemi frázemi obraty odkazy na odkazy na odkazy, citáty a definicemi, filosofickými úvahami a detailními popisy čehokoli, které se někde v dálce letmo setkají, na okamžik se mihne smysl, proč tam vlastně jsou, a už jsme zase jinde někde v Brazílii bůh-ví-jaké (naší? jiné?), na co interpunkce - na to není čas - a přece se děj nějakým zázrakem dere dál, občas unikne do osmnáctého století na věčné vody Amazonky, kde se mu (zdánlivě) daří lépe, občas do doby za-třicet-let, kde střečkuje pod dozorem všesledujících technologií, až se nakonec odplíží dít někde jinde, kde to není lepší, protože někde hluboko vespod je Brasyl o touze po svobodě a odvaze až za hrob - pokud ještě vůbec žijeme, což je to, oč tu běží - leč to je hermeticky (v libovolném smyslu slova) překryto vrstvami (pro nás důležitých) dějin a okamžiků.
Upřímně - mám pocit, že jsem to ještě nečetla, že to jenom překládám jako bagr na vykopávkách, a vlastně se cítím ošizená, protože čím víc s tím pracuju, tím víc mě to zajímá, víc a víc mám chuť si to přečíst, normálně přečíst a nelámat si hlavu s tím co-to-je proč-to-tam-je a jak-se-to-proboha-řekne-česky a má-vůbec-smysl-to-překládat v době, kdy se čeština angličtinou jen hemží (zbytek je portugalsky), a pak si posedět s lidmi, které mi osud poslal do cesty během překládání, s Brazilcem, který mě přesvědčoval, že capoeiru prostě nepochopím, dokud mi to prakticky nepředvede hned tady a teď v hospodě a na mně (přinesl si na to i berimbau, protože není capoeiry bez berimbau, querida), s expertem na fyziku malých částic, který měl tolik pochopení a rozumu, že mě o ničem podobném nepřesvědčoval, pracovníky televize, kteří mi osvětlili, že není televize jako televize, a taky s těmi, které mi osud do cesty ještě neposlal - religionisty, historiky, finančníky i mafiány (pokud je v tom ještě nějaký zásadní rozdíl), a nějaký ten vizionář by se taky hodil a vůbec těmi, kdo si to prostě jen tak přečtou a najdou si tam to své, abych se dozvěděla, o čem všem ještě Brasyl může být.