Kniha odhaluje a rozebírá málo známou kapitolu moderních českých dějin – realizované nebo jen naplánované projekty nuceného přesídlení neodsunutých německých obyvatel z pohraničí do vnitrozemí, soustředění zbylých Němců do oblasti těžby uranu či vystěhování starousedlých Charvátů od hranic s Rakouskem na severní Moravu.
Tyto nedobrovolné přesuny tisíců obyvatel představovaly spolu s již dříve popsanými případy „vnitřního odsunu“ slovenských Maďarů či starousedlíků z Vitorazska součást poválečné československé politiky vůči specifickým skupinám obyvatel, politiky, jejíž hlavní režii převzala komunistická strana a učinila z ní jeden z nástrojů upevňování svého politického monopolu.