Noragh Jonesová popisuje prostřednictvím zpěvů, rituálů a tradic udržovaných ženami staletý rytmus práce, života a umírání.
Dochází k závěru, že neshody a stres v moderní společnosti nevyřešíme útěkem, nýbrž tak, že budeme i ve svých životech vědomě usilovat o opětovné dosažení dávného a hlubokého porozumění, které bylo pro tyto ženy charakteristické. Jejich pohostinnost, družnost a každodenní oslava všedních činností nás mohou v naší moderní, městské společnosti mnohému naučit.