Počínaje 18. stoletím, kdy habsburské impérium získalo velmocenský status, se na jednom jeho konci začaly díky ekonomické vyspělosti dostávat do popředí dění české země a na opačné části říše se klíčovým místem postupně stával Terst a severní Jadran.
Kniha Češi a Slováci na Jadranu se proto věnuje oběma zmíněným oblastem, které se do konce první světové války nacházely ve společném státě, Terst s Rakouským Přímořím a české země dokonce v téže, cislajtánské polovině monarchie. Studie začíná přiblížením kontaktů v 19. století, které byly od r. 1848 mimořádně intenzivní. Habsburské období dalo zkrátka vzniknout významným vazbám, jež měly pokračování i v době pozdější. Po první světové válce se takzvané následnické státy habsburské říše staly tvůrci nového poválečného pořádku. S koncem habsburské monarchie ale skončilo také soužití mnoha národů ve společné státní struktuře.
Jak se tento krach institucionálních rámců odrazil ve vzájemných vztazích? Jak se dále rozvíjely kontakty (politické, hospodářské, kulturní) mezi novými subjekty, které byly koncipovány jako národní státy? Právě odpovědi na tyto otázky a analýza vztahů v letech 1848-1948 mezi územími, jež po staletí tvořila jednu státní strukturu, jsou hlavním tématem knihy.