Kniha analyzuje klíčové otázky činnosti liberálních demokratů v Německu od roku 1933 do konce nacistického režimu. Na základě pečlivého studia pramenů autor zkoumá motivace, naděje a obavy německých liberálních demokratů, kteří byli nejlepším příkladem středostavovského progresivismu Výmarské republiky, a zjišťuje, proč jich tak málo vzdorovalo a tak mnoho uvítalo řadu programových prvků třetí říše. Ukazuje, že německý liberalismus nebyl jediným protivníkem a obětí nacionálního socialismu, ale v některých ohledech byl jeho ideologickým předchůdcem. To, že liberalismus mohl být obojím, má zásadní důsledky pro porozumění genezi autoritářských režimů kdekoli na světě. Dlouhotrvající neochota výmarských demokratů čelit režimu ukazuje, jak snadno může liberální demokracie podlehnout fašismu.