Podle mého mínění není žádné království, ve kterém by v naší době došlo k tolika změnám, tolika válkám, porážkám i zázrakům, kolik nám jich ukázaly Čechy, napsal v roce 1458 Enea Silvio Piccolomini. Zpětný pohled nicméně ukazuje, že leccos zůstalo nezměněno, a to i ve sféře konstrukcí smyslu, ať už individuálních, či kolektivních. V mnoha oblastech a ohledech se potvrzuje teze o revoluční vlně, tedy vzedmutý radikalismus raných dvacátých let následovaný návratem k normálu a pozvolným vyprcháváním radikálnějších přístupů po kompaktátech. Z hlediska proměny kulturního kódu jsou zajímavé zejména ty případy, kdy se nově nastolené normy udržely v platnosti až do 16. století. Znamená to, že změny v strukturách církve a společnosti dokázaly ovlivnit myšlení generací vychovaných již v porevolučních dobách
Svébytnou interpretací základních křesťanských norem se husité odlišili od zbytku západního křesťanstva. Ačkoli Evropa reagovala na české kacířství z drtivé většiny odmítavě, historikům se husitství jeví jako součást širokého proudu reformních snah na přelomu středověku a novověku. Tucet badatelů z řad historiků, jazykovědců, teologů, historiků umění a muzikologů si položilo otázku, jak změny ve strukturách církve a společnosti v husitském období ovlivnily kulturní praxi, myšlení a rozumění světu. Název knihy vyjadřuje přesvědčení, že vzhledem k revizi systému hodnot a novým společenským konfiguracím byla snaha husitů o náboženskou reformu zároveň pokusem o přeskupení čili re-formaci kulturních obsahů a důrazů.