Kniha nabízí neotřelý pohled na barokní kulturu v Čechách a na Moravě prostřednictvím analýzy tří velkolepých korunovací Madon z let 1732 a 1736: sošky Panny Marie ze Svaté Hory u Příbrami, reliéfu ze Svatého Kopečka u Olomouce a ikony z bývalého augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně. Na rozdíl od dosavadních interpretací těchto monumentálních barokních slavností, jež byly nahlíženy výhradně jako církevní oslavy a jako důkaz tehdejší záliby v divadelnosti, demonstruje autor knihy, že s využitím antropologického a sociologického hlediska se tyto události mohou ukázat jako jeviště ambicí různých skupin účastníků i jako zrcadlo podstatných aspektů kultury 17. a 18. století.