Jedinečné vyjádření těch nejhlubších zkušeností ducha, trvalá, naprosto samozřejmá zkušenost života v jednotě s prazákladem, svět jako třpyt prázdna... Ještě mnohé by bylo lze říci při pokusu anotovat obsah souboru esejů Svoboda ducha, a přece bychom zůstali skutečné kvalitě textu vzdáleni. Soubor původně vznikl jako přednáška určená k poslechu (byl namluven na zvukové nosiče) a jeho autorka Míla Tomášová do něj v myšlenkové zkratce soustředila jádro nauky, tak jak ji v epičtější formě předávala v předchozích prozaických a esejistických dílech (Za čas a prostor, Třpyt prázdna, Světlo vědomí, Vnitřní pramen). Kniha je přepisem tohoto zvukového záznamu.
„Není ,zde‘ a není ,tam‘, není žádných hranic, žádného rozlišení. Není toho, kdo by rozlišoval, kladl či překračoval hranice a poznával bezmezné. (...) Vše tu je, ale není to nijak odlišeno od vlastní podstaty, tak jako socha vytesaná ze skály na chrámu v Indii je sice tvarem, sochou, ale zároveň skálou samou.
Kdo uskutečnil toto Poznání, otevřel v sobě Vědomí bezčasovosti v jakékoliv úrovni života. Žije Jednotu v jakémkoliv stavu, neboť všechny tyto stavy, které jsou zde právoplatně zařazeny, nejsou nic jiného než Vědomí, z hlediska jevů jsou jen Prázdnem.“