Pětadvacetileté ženy většinou nepíšou paměti, ale Michelle Elmanová toho do pětadvaceti prožila opravdu hodně. Asi by měnila s těmi, kterým život do cesty položil víc růží: Narodila se s hydrocefalem, který jí hodně kazil dětství, a musela absolvovat několik operací. Při jedné z nich jí ke všemu diagnostikovali mozkový nádor. Autorka věrně vypráví o pobytech na jednotce intenzivní péče, o pocitu hlubokého osamění. A pak o zážitcích na britské internátní dívčí škole, kde zažívala šikanu, ale i úspěchy a zadostiučinění, když se smířila se svým zjizveným tělem a kde konečně poznala i pravé přátelství.
Ale chtěla by doopravdy vyměnit svůj osud? Po střední škole se jí podařilo vystudovat vytouženou psychologii a splnil se jí dávný sen: pomáhá lidem. V dnešním světě, kde tón určují sociální sítě a módní žurnály plné naleštěných umělých celebrit a anorektických modelek, lze snadno pocítit trýznivou nespokojenost s vlastním vzhledem a neuvědomit si, jak je to nebezpečné psychicky i fyzicky.
Autorka se stala vůdčí postavou hnutí žen pozitivně vnímajících vlastní tělo. I touto knihou se snaží svoje čtenářky osvobodit od falešných předsudků a přesvědčit je, že klíč ke šťastnému prožívání sebe samých máme uvnitř, v hlavách. Nechme si ukázat, jak do toho a zjistíme, že všechna těla bez výjimky jsou stejně cenná!