Kde vlastně začíná Orient? Jak se měnily české obavy z islámu nebo ze „žlutého nebezpečí“? Jak asi reagovali naši předci, když poprvé uviděli bonsaje, břišní tanečnice nebo tančící dervíše? Kdo byli první skuteční indiáni a černoši, kteří žili v Čechách? Je Praha opravdu městem zbožných žen či dokonce „svolných a nespoutaných vášnivek“? Kdy se dostanou česko-vietnamští spisovatelé do školních čítanek? A budeme někdy mít prezidenta romského či vietnamského původu? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět tato kniha. V první části zkoumá, jak se čeští cestovatelé hlavně v devatenáctém a na počátku dvacátého století vydávali do „Orientu“, jak ho vnímali a interpretovali. A také, jaký obraz „exotických měst“ si dopředu vykonstruovali a jak posléze tato představa obstála při konfrontaci s realitou. Druhá část publikace líčí, jak „exotično“ postupně pronikalo k nám, takže se jevy, o jejichž existenci mnozí obyvatelé Čech před sto padesáti lety často měli jen malé tušení, i u nás stávají každodenní a takřka všední realitou.