Publikace se zabývá pojmem obvyklého pobytu, jedním ze základních institutů mezinárodního práva soukromého. Pojem obvyklého pobytu se stále častěji objevuje v moderních pramenech mezinárodního práva soukromého, jak v kolizních normách, tak i v normách mezinárodního civilního procesního práva. Je nejfrekventovanějším hraničním určovatelem v mezinárodních smlouvách, v unijních nařízeních a nově i v české rekodifikované úpravě mezinárodního práva soukromého. Až na výjimky však neexistuje jeho jasná definice, jeho výklad a vymezení jsou tak přenechány judikatuře a odborné literatuře.
Publikace přináší podrobnou analýzu obsahových složek pojmu obvyklého pobytu a kritérií, ze kterých je třeba při zjišťování založení obvyklého pobytu v praxi vycházet.
V českém právním prostředí se jedná o první publikaci, která se podrobně zabývá výkladem pojmu obvyklého pobytu, problematikou, která je dnes v praxi českého právníka velmi aktuální.