Po napadení mocnějším vampýrem se Vlad, těžce zraněný, doplazí do skal a spustí hluboko pod zem, kde ve smrtícím spánku setrvá skoro čtyři století. Když se probudí, píše se rok 1874...
Po počátečním zděšení z nepochopitelného světa, který ho současně zajímá i odpuzuje, se snaží smířit s tím, že vše se nenávratně změnilo. Za nesmírného úsilí se pokouší nějak obstát a žít dál... V městečku Ploješti, kde se ocitne, se seznámí s místním lékařem a jeho sestrou, ale vztahy se nevyvíjejí tak, jak si kdokoli z nich zpočátku představoval...
Později Vlad zjistí, že v okolí se vyprávějí pověsti o mladé čarodějce a jejím vlkovi, která před staletími údajně žila na místě jeho skalního „hrobu“, a usoudí, že to musela být Rhia, dcera jeho přítelkyně-čarodějky, kterou zde kdysi navštěvoval (viz předchozí díly). Protože má důvodné podezření, že jejím otcem by mohl být on sám, zatouží dovědět se pravdu, oddělit fakta od pohádek a zjistit, co se tu vlastně ve středověku odehrálo.
Seznámí se s místními spiritisty, jejichž hlavou je svérázná madame Yvette, a s jejich pomocí se nechá uvést do transu, aby podnikl astrální cestu nazpátek časem.
S jeho opakovanými a stále snazšími cestami do minulosti, se postupně odkrývá Rhiin příběh, který však - jak se nakonec ukáže – zasahuje do současnosti víc, než by mnohým bylo milé.
Po roce Vlad z Ploješti odjíždí a zanechává za sebou – jak už je jeho zvykem – několik zlomených srdcí stejně jako pár rozvrácených a zničených životů. Rozhodne se totiž požádat o audienci rumunského knížete Carola a nabídnout se mu jako vyslanec k ruskému carovi ve věci nadcházející války s Tureckem. Aby ale cestu do Petrohradu vůbec mohl podniknout, musí absolvovat ještě dobrodružnou, avšak neútěšnou pouť po zříceninách svých bývalých hradů ve snaze dostat se ke svým někdejším pokladům...