Polskou královnu Hedviku z Anjou (1374–1399) někdy zaměňujeme se slezskou kněžnou sv. Hedvikou (1174–1243). Hedvika, dcera uherského krále Ludvíka z Anjou, byla následnicí nejstarší vládnoucí dynastie polských králů Piastovců. Vychována byla v uherském Budíně a Visegradu.
Po korunovaci ji ve dvanácti letech provdali za litevského velkoknížete Vladislava II. Jagella. Manžela si musela s bolestí vybojovat, neboť nárok si na ni činil rovněž Vilém Habsburský, jenž prohlašoval, že mu již dala slovo.
Hedvika měla zásadní vliv na chod polských dějin. Velkoryse podporovala náboženské a kulturní iniciativy své země. Ve svých 23 letech založila teologickou fakultu na krakovské univerzitě.