Původ tradiční tibetské medicíny je starobylý, ale díky nepřerušenému předávání vědomostí je její odkaz dodnes stále dostupný i nám. Jádrem této léčebné tradice je hluboké spojení člověka s přírodou. Pozorováním přírody se dá mnohému naučit a tento přístup ovlivnil i tibetskou medicínu. Metafory z oblasti přírody jsou běžně používány pro třídění, zapamatování si a vysvětlování rozličných stránek tradiční tibetské medicíny, které jsou pak také graficky znázorňovány jako stromy, kmeny a listy. Různá oddělení tibetské medicíny tak představuje devadesát devět stromů. Ten, kdo je studuje, se tedy pohybuje mezi kořeny, kmeny, větvemi, listím, květy a plody, jako by procházel velkou zahradou. Tibetský lékař, jako dobrý zahradník, využívá svých bohatých znalostí k tomu, aby jakékoliv nerovnováze předcházel nebo ji léčil.
Učení doktora Nidy – takto jej také jeho žáci oslovují – jsou velmi populární po celé Asii, Evropě, Americe a Austrálii. Na všech těchto místech se studenti cvičí v tradiční tibetské medicíně, masážích kunye, léčení mantrami, správné stravě a chování, analýze snů, sače (geomantii), ale také ve zrození a smrti pohledem tibetské medicíny.