V září roku 1994 pořádalo Světové společenství pro křesťanskou meditaci desátý výroční Seminář Johna Maina, mezinárodní duchovní konferenci konanou na počest irského benediktinského mnicha Johna Maina, (1926-82) který vyučoval meditaci v tradici Jana Kassiána a pouštních otců a založil střediska křesťanské meditace po celém světě a jehož otec Bede Griffith nazval nejdůležitějším duchovním vůdcem dnešní církve.
Každoročně se stovky křesťanských adeptů meditace doslova ze všech kontinentů a nejrůznějších koutů světa scházejí, aby si vyslechly sérii přednášek na téma etiky, duchovnosti, posvátných Písem, dialogu mezi náboženstvími a modlitby.
Při této příležitosti společenství pozvalo tibetského dalajlamu, aby z buddhistického hlediska komentoval vybrané pasáže ze čtyř křesťanských evangelií. Pozvání pro dalajlamu, aby poprvé veřejně komentoval evangelia, vzešlo od Doma Laurence Freemana, absolventa Oxfordu v oboru literatura a mnicha olivetánského benediktinského převorství v londýnském Cockfosters. Laurence Freeman je nejaktivnějším a nejvlivnějším učitelem Společenství od Mainovy smrti v roce 1982.
Dalajlama ve svých výkladech o Kázání na hoře, Blahoslavenství, podobenství o hořčičném semínku, Vzkříšení a dalších úryvků dodává těmto důvěrně známým zdrojům křesťanské víry nový rozměr a nachází mnoho podobností mezi křesťanskou a buddhistickou naukou, ale i mezi životními příběhy Ježíše a Buddhy.
Knihu je doplněna několika dodatky, které vyčerpávajícím způsobem osvětlují celou problematiku mezináboženského dialogu.
Dokud bude trvat čas a dokud budou existovat cítící bytosti, kéž také vytrvám a dokážu zabránit utrpení těchto bytostí.