Cílem a smyslem modlitby zvané ignaciánský examen je naučit se vidět a vnímat Boží přítomnost v uplynulém dni našeho běžného života. Jako se vztah s přítelem buduje sdílením života, radosti i trápení, tak se vztah s Bohem vytváří tím, že s ním prožíváme radosti i starosti dne. Nejedná se o cvičení z morálky, o hledání vlastních chyb a selhání, ale o připomínku Božích doteků v uplynulém dni. Sledujeme Boží volání a to, zda a jak jsme na ně odpověděli. Pojmenovávání vlastních postojů a emocí, dynamiky vztahu s Bohem, vede k prohloubení společenství s ním a učí nás porozumět tomu, jakým jazykem s námi on sám mluví.