Kniha vznikla jako odpověď na hnutí existencialismu, které se rozšířilo v západní Evropě, zvláště ve Francii, po druhé světové válce. Court traité de l’existence et de l’existant (1947) se soustřeďuje zvláště na ideje J. P. Sartra, avšak zabývá se také dalšími existencialistickými filosofy, včetně Martina Heideggera a předchůdce existencialismu Sørena Kierkegaarda. Ve skutečnosti jde v knize o mnohem více než pouze o reakci na tento filosofický směr.
V předmluvě Maritain ukazuje, že Sartre a jiní sice definují sami sebe jako existencialisty tvrzením, že „existence předchází esenci“, ale opravdovým existencialistou byl sv. Tomáš Akvinský, který zastával nejen nutnou prioritu existence (esse, bytí), nýbrž také nutnost esence (essentia). Současný existencialismus zdůrazňuje existenci na úkor esence, což je chybné. Maritain věnuje většinu své knihy výkladu filosofie existence u svatého Tomáše.
Ve čtyřech středních kapitolách autor vykládá a rozvíjí základní problémy lidského subjektu, jeho bytí a činnosti. Podává výklad o intuici jsoucna, o činnosti lidské svobody, o struktuře subjektu, o subjektivitě člověka, o jeho vztahu k Božímu působení, o zlu v jednání člověka a ve světě a o jiných významných skutečnostech života. Poslední kapitola Maritainovy knihy, nazvaná Ecce in Pace, ukazuje, že současný existencialismus je také svědectvím o síle a mezích filosofie jako racionálního zkoumání inteligibilního tajemství duchovní dimenze skutečnosti.
Mnoho témat současného existencialismu se týká hořkosti, úzkosti, strachu, odcizení. Maritain staví do kontrastu to, jak tyto úzkostné lidské zkušenosti vidí ateistický existencialismus z čistě filosofické perspektivy, a perspektivu křesťanského vidění lidské situace. Ukazuje, že křesťanská tradice spojením rozumu a víry prohlašuje, že lidské utrpení se může proměnit v radost.