Dílo přibližující fundovaně náboženské učení, které vzniklo ve 3. století jako syntéza zoroastrismu a gnostického křesťanství, čerpajíce z chaldejsko-babylonských a perských mýtů. Z lůna manicheismu vzešel i sv. Augustin, později úhlavní nepřítel manicheismu, jehož myšlenky přetrvaly v učení kacířských sekt katarů a albigenských.