Kniha Můj syn dalajlama je unikátním svědectvím o životě ve starém Tibetu, o útěku do exilu a o životě v cizí zemi. Jak o sobě říká sama Dekji Cchering (1901–1981), byla prostou ženou z rolnické rodiny, která byla nečekaně povýšena do nejvyššího postavení, v jakém se jako matka mohla kdy ocitnout.
Prožila nelehký život – jen sedm z celkem šestnácti narozených dětí se dožilo dospělosti, její manžel byl podle všeho úmyslně otráven a život ve Lhase, kam přišla z rodného kraje v severozápadním Tibetu, nebyl žádnou idylou. Díky vnitřní síle a víře se však „vždy postavila osudu, rozhodnuta neutonout v jeho proudu“. Z celé knihy je zřejmá hluboká úcta k dalajlamovi, přestože šlo o její vlastní dítě.
S myšlenkou sepsat vzpomínky Dekji Cchering přišla její vnučka Jangdzom Dolma. V průběhu asi jednoho roku zapisovala babiččino vyprávění. Když potom Jangdzom Dolma tragicky zahynula při autonehodě, babiččino vyprávění zpracoval a vydal bratr Jangdzom Dolmy Khädub Döndub.
Kniha Můj syn dalajlama vyšla kromě angličtiny v osmi dalších jazycích.