Dá se říci, že svou zatím jedinou sbírkou navazuje autorka, vystupující pod pseudonymem Hannah, na vyhraněnou tvůrčí linii české ženské poezie, již tvoří například L. Macešková, J. Štroblová, S. Antošová nebo B. Správcová. Tyto významné básnířky a některé další spojuje výrazné tvarové úsilí, jež umožňuje chápat postmoderní poezii jako svébytné pokračování avantgardy. Pro poezii Hannah je příznačná šíře výrazových prostředků i básnických forem od klasicky reflexivní poezie přes verše vážné i komické, antikizující i něžně lyrické až k básním vizionářským či civilním. Navzdory výše zmíněné spřízněnosti s některými básnířkami je však patrné, že se Hannah na tvorbu jiných příliš neohlíží a prostřednictvím vlastní poetiky si razí svoji zcela svébytnou cestu.