Sbírka severočeského autora Martina Vodňanského nepotřebuje předmluvu ani doslov. Básník sám svoji poezii ohodnotil, sám se vyznal, sám vystihl, co je poezie jeho a co poezie vůbec. Naštěstí je opravdu jen básník a nikoli salonní vědátor, pitvající knihu, jež se nemůže bránit. Básníkovi stačí pohled na zelené mandarinky, přehlížené přesyceným obecenstvem, aby pochopil: že jsou nesrovnatelně chutnější než ty / co téměř lahodí lidskému oku Neboť tajemství žije pod slupkou. Netřeba lahodit! Netřeba leštit slupky ani slova!