Svébytné textové útvary sbírky Formaldehyd vybízejí k tomu být čteny znovu a znovu, vždy jinudy a jinak, jako by se snažily, aby jim bylo dobře porozuměno, zároveň se však důsledně vyhýbají jakékoli jednoznačnosti a stabilitě. Mobilizují intelekt i smysly čtenáře, po vzoru avantgardistů jej činí spoluautorem, nepodbízejí se. Provokují každého, kdo chce mít všechno jasně nalajnované. A přece jsou jasné velmi – mimoběžně a zcela po svém: přes veškerou otevřenost, ba dokonce právě díky ní, představuje tato sbírka hutnou reflexi světa, jenž zjevně zešílel.