Kniha se věnuje studiím nových médií širokému interdisciplinárnímu akademickému metapoli zastřešujícímu společenskovědní výzkum a teoretickou reflexi takzvaných nových médií. Text shrnuje historické a epistemologické kořeny studií nových médií a jejich vývoj a následně formuluje teoretický koncept nových médií. Tento koncept má podobu třídimenzionálního modelu odvozeného z Giddensovy teorie strukturace, přičemž tři jeho dimenze zahrnují užití nových médií (jednání) a technotextuální artefakt a kontexty (coby formy struktur). Koncept by měl sloužit jako neredukcionistický výkladový rámec umožňující teoreticky ukotvenou celostní analýzu nových médií jako komplexního fenoménu utvářeného na úrovních artefaktu, sociálního jednání a každodenních kontextů i širšího kulturního, politického a ekonomického milieu.