Záměrem knihy Digitální Extáze: Iluze umělé (nápodoby) inteligence je přiblížit vztah umělé inteligence k našemu žitému a prožívanému světu to, co je, jak na nás působí a jaké dojmy či iluze v nás umělá inteligence vzbuzuje.
Rád bych spolu s čtenáři prozkoumal místo či prostor, které v naší symbolické a konceptuální realitě zaujímají počítačové algoritmy. Tyto umělé digitální nástroje a technologie je zprostředkovávající se již staly samozřejmou součástí světa. Lidstvo do této nesmírně komplikované sítě vztahů odehrávajících se v čtyřdimenzionální realitě (4D či římskými číslicemi psáno IVD) nejpozději v posledním čtvrt století přidává další rozměr, bez kterého dnes typická lidská zkušenost přestává dávat smysl. Je jím virtuální dimenze VD. Právě ta je lidem zprostředkovávána digitálními technologiemi, které otevírají lidstvu dveře k netušeným možnostem manipulace s realitou. VD je existenční vrstvou, kde v kódu vzájemně logicky propletených řetězců jedniček a nul působí a koexistují algoritmy je to prostor, který nám zprostředkovává instantní extatickou zkušenost. Algoritmy nám nejenom slouží, ale plní stále důležitější roli v udržení námi vybudované globálně-virtuální civilizace, která je typická pro první čtvrtinu 21. století.