Ve své pozdní, dlouho odkládané prvotině osmasedmdesátiletý autor nastavuje zrcadlo typicky českému dezolátovi, jednomu z těch mnoha, co uraženě stojí stranou pokroku. Nic se mu tady nelíbí, jenom sprostě nadává, nebo je zase úplně zticha. Jeho jediným skutečným zájmem jsou platónská tělesa a malí, zatím negramotní vnuci. Aby se kráse těles také oni divili, chce jim své poznatky předat. Zároveň – a přitom vlastně nechtěně – kniha pozorného čtenáře připraví pro pozdější a už samostatné porozumění kvantové povaze prostoru a času. Nenabízí hned přímé řešení, které by uvedlo v soulad kvantovou teorii s Einsteinovými objevy, ale dává celé otázce nový rámec.