Osobní zkušenost, zachycená v řadě příhod a příběhů, obrazů a obrázků, konkrétních postav a postaviček krétské vesnice Myrtos, je také příležitostí k promýšlení souvislostí, ať už formou lyrickou, epickou, esejistickou, nebo prostě mytologickou.
A tak se Otlučený zázrak stává pestrou a zábavnou (sebe)reflexí středoevropské (středozemské) zkušenosti v konfrontaci se Středomořím, které tu hraje roli "přechodného" (ale jediného autentického!) paradigmatu, tak odlišného od našeho paradigmatu "trvalého".
Být s bohy totiž sice znamená být na tom nejlepším možném místě, ale paradoxně to neznamená být doma, nýbrž být na prázdninách…
Mnohdy se jedná o polemiku se zaběhanými názory na minulost i přítomnost evropské civilizace, a především na její duchovní kořeny, a přesto je knížka plná humoru a radosti, otevřená (poměrně) široké čtenářské obci. Je totiž zároveň osobním a osobitým svědectvím o jedné masové turistické destinaci, které nemá s turistickým traktováním světa nic společného. Aniž by turismus explicitně odsuzoval, odhaluje autor (nebo to dělají bohové?) jeho fatální planost. Otlučený zázrak je něčím hlubším: cestou k pramenům. K pramenům civilizace, k pramenům duševního a duchovního života.