Esej o krizi kultury v evropském hlavním městě, o vztahu národních států a centrálních orgánů Unie a fungování demokratických principů. Autor měl původně v úmyslu napsat román o Evropě, prózu v duchu dekadentních pocitů typu „Evropa ve světle zapadajícího slunce“, jehož protagonistou se měl stát úředník Komise. Pobýval řadu měsíců v Bruselu a studoval prostředí, navštěvoval instituce a jejich pracovníky. Během této „praxe“ byl nucen v mnohém přehodnotit běžně panující i své vlastní názory na „bruselskou byrokracii“, na nejrůznější klišé a předsudky o nedemokratickém a byrokratickém labyrintu v institucích EU. A zajímal se, jak tyto úřady – Rada, Komise a Parlament – skutečně pracují. Nehájí bruselský „superstát“: je kritikem z pozic zastánce regionální samosprávy. Region definovaný krajem, historií, dialektem a zděděnými zvyky je podle Menasseho skutečným domovem občana. Obyvatel určitého regionu může cítit větší blízkost k sousedovi hned za (státními) hranicemi než k příslušníku téhož státu (národa) stovky kilometrů daleko. Kniha je pronikavým kritickým pohledem na Evropskou unii a úvahou o její budoucnosti.