V knize Tajný život (1998, Vie secrète) se Pascal Quignard noří do hlubin lidské duše a odkrývá vrstvy vnitřního života, které zůstávají skryté před pohledem ostatních – i často před námi samými. V útržkovitých, meditativních textech zkoumá motivy samoty, paměti, touhy a ticha. Quignard propojuje autobiografické reflexe s filozofickými úvahami a kulturními odkazy, čímž vytváří jedinečnou mozaiku intimity a myšlení. Jeho jazyk je zároveň střídmý i lyrický, ztišený i hluboký, a vede čtenáře k pozoruhodnému vnitřnímu rozhovoru o tom, co to znamená být – a být skrytě.
Pascal Quignard (1948) je francouzský spisovatel, esejista a překladatel, proslulý svou žánrově nezařaditelnou, mnohovrstevnatou tvorbou oscilující mezi beletrií, filozofií a autobiografií. Působil jako redaktor v nakladatelství Gallimard a jako prezident festivalu barokní hudby ve Versailles. Jeho styl je charakteristický fragmentárností, obrazností a výraznou introspekcí – často zkoumá témata paměti, ticha, sexuality, tělesnosti a jazyka. Nejznámějším autorovým textem je díky filmovému zpracování román Všechna jitra světa (1991); česky dále vyšly Bludné stíny, za něž roku 2002 získal Goncourtovu cenu, a Terasa v Římě (2000). Quignard je považován za jednoho z nejpronikavějších a nejoriginálnějších myslitelů současné francouzské literatury.
V noci na 27. ledna 1997 postihla Pascala Quignarda vážná zdravotní příhoda, z níž vyvázl jen o vlas. Tehdy se rozhodl zcela stáhnout z veřejného života a zasvětit se posledním, či v jeho případě prvním věcem člověka: archeologii slova, genealogii citu, etymologii smyslů, a to formou zlomků, úvah vycházejících z četby, lingvistického a jiného bádání. Tak vzniklo Poslední království, jedinečné literární dílo, které k dnešnímu dni čítá dvanáct svazků a jehož je Tajný život, přestože vyšel jako díl osmý, samým počátkem.