Někdy se stává, že mezi ty nejlepší fantasy patří takové, jejichž autoři ani nevěděli, že nějaká fantasy existuje, takže byli kdesi mimo železnou košili pravidel a rutiny, jež v téhle novodobé továrně na sny zhusta panuje. To je i případ francouzského básníka, současníka a přítele surrealistů Charlese Duitse. Jeho základní román Ptah Hotep, který bez autorova sebenepatrnějšího tušení patří bezpochyby do oblasti takzvané vznešené fantasy, si milovníci fantastiky zcela přivlastnili vlastně až v 90. letech, po Duitsově smrti. Příběh Ptaha Hotepa, který se z výšin moci, bohatství a urozenosti ocitá vinou uzurpátora až na samotném dně, aby se pak po složité cestě ubíral nejen zpátky ke svému postavení, ale i k větší životní moudrosti, je vlastně příběhem z alternativních dějin. Ocitáme se v jiném světě, kde bylo křesťanství v zárodku potlačeno, kde po kosmické katastrofě jsou na nebi dva měsíce a kde dosud vládne společnost založená na starověkém mnohobožství a antické filozofii. Tento svět je směsí středomořských a orientálních kultur, která nezná mravní strohost křesťanského světa ani přímočará řešení moderního technického světa.