Jim Talbot, věčný smolař, jenž se svými literárními pokusy u nakladatelů ne a ne pochodit, je ochoten kvůli vytouženému úspěchu obětovat duši i nemocnou matku. Charles Randall naopak ztělesňuje svérázného starosvětského vydavatele, který byl právě „odejit“ po třicetileté službě kvalitní literatuře jen proto, že parta finančních šíbrů hodlá z jeho nakladatelství učinit ukázkově výdělečnou položku nesourodého podnikatelského konglomerátu. V ovzduší plném intrik se tito dva vášniví zastánci psaného slova tu a tam míjejí, ale nestřetnou.
Prvotřídní britská satira, kterou autor pojal jako tragikomedii mravů, je zároveň zoufalou fraškou nakladatelského podnikání pronásledovaného „červenými čísly“ a věčným čekáním na bestseller. Gallenzi, jenž sám patří k hrstce bojovníků na poli nekomerční literatury, líčí s ironickou škodolibostí britský „jarmark marnosti“, pro nějž se kniha stala výhradně zbožím – vždyť průměrně se v této světové vydavatelské velmoci prodá od titulu pouhých třicet výtisků. Každý druhý Brit přitom touží napodobit autorku Harryho Pottera a sní o pohádkovém jmění, jež získá sepsáním vlastní knihy; mnozí kvůli tomu absolvují kurzy „tvůrčího psaní“ a pak spisují ostošest. Autorský úspěch na poli literatury je ovšem mimořádně vrtkavá záležitost, a stejně tak úspěch nakladatelský. Anglický humor a vtip zato konkurenci nemá.