Satira je v českém prostředí vnímána jako něco humorného, odpočinkového a lehkého. A přesně tohle všechno satira není. Satira je mnohdy krutý způsob výpovědi o světě. Zda je tato krutost samoúčelná a narcistní nebo upřímná a nezbytná, to zkoumá 110. číslo revue Prostor Satira: život ve směšném světě, které dramaturgicky uchopil sociolog a spisovatel Stanislav Biler.
Pokud si myslíte, že je skutečnost příliš absurdní, než aby o ni šla dělat satira, pak vás z omylu vyvedou texty politologa Ondřeje Slačálka, stand-up komika a copy-writera Jaroslava Cermana, redaktorky a publicistky Evy Klíčové, moderátorky a publicistky Táni Zabloudilové, nebo komentátora Hospodářských novin Petra Honzejka doplněné o básnické pásmo, které pro revue Prostor z tvorby autorů různých generací vybral bohemista a literární teoretik Karel Piorecký.
Číslo je proloženo aktualizovanými ilustracemi Švejka od výtvarnice Marie Butuly. A protože má Švejka rád každý, dozvíte se také, proč ho zrovna Češi bohužel vůbec nepochopili.