Ságu o jómských vikinzích badatelé poměrně jednohlasně považují za jednu z nejdříve zapsaných ság a její zápis datují do doby kolem roku 1200. Hlavním záměrem této knihy je vyplnit velkou mezeru na českém knižním trhu a konečně přinést překlad této staroseverské ságy o „největším městě Slovanů“ u ústí Odry, v němž skoro sto let žili i vikingové. Druhým je představit veškerý dostupný materiál spojený s tradicí tohoto Wolinu/Jómsborgu a nechat nahlédnout do procesu vzniku severských ság, a to jak ve smyslu vývoje ság jako žánru, tak ve smyslu vzniku konkrétní ságy. Pomocí různých dochovaných pramenů proto autorka v úvodu a závěrečné studii poukazuje na motivace vývoje vyprávění a hledá záblesky toho, jak kontext postupně proměňoval příběh o událostech 10. století – o norsko dánské rivalitě, nájezdech otonské říše na Dánsko, o střetech zájmů Dánska, Polska a Saska v ústí Odry či o procesu centralizace Norska a Dánska. Rozehrává fascinující materiál, který jedna z prvních zapsaných ság nabízí, a představuje na něm různé přístupy, jež současné bádání k analýze staroseverské literatury využívá.