Obsah knihy, kterou držíte v rukou, lze vyjádřit krátce: čtivě napsané dobrodružné švédské vzpomínky z českého úhlu pohledu. Jejich autor, Jiří Pallas (nar. 1949), je známý mimo jiné tím, že co na srdci, to na jazyku. Neskrblí pochvalou, kde pochválit chce, a samozřejmě ani kritikou, když se mu něco nelíbí. Nešetří nikoho – ani sebe. Píše s potřebným odstupem a nadhledem, s lehce plynoucím humorem, kořeněným sebeironií. O této knize lze soudit různě, jen ne tak, že je ve všech ohledech politicky korektní.
Jiří Pallas je spojován především se vznikem a úspěšným organizačním a manažerským vedením hudebního sdružení písničkářů Šafrán – ale to je jen jedna kapitola této knihy i jeho života. Podepsal Chartu 77 a byl poté i s rodinou během estébácké akce Asanace vyhnán do exilu: od podzimu 1977 žije ve Švédsku, nejdřív v Uppsale, pak ve Stockholmu. Ve své knize popisuje založení a fungování hudebního vydavatelství Šafrán 78, exulantské začátky, údiv nad severskými reáliemi v dobrém i horším a každodenní život československé rodiny ve Švédsku let osmdesátých a devadesátých. Proč se Jiří Pallas po listopadovém převratu nevrátil do vlasti? Vždyť se vrátil. Odvedl svou práci pro nově budovaný stát a pak zas odjel zpět směr sever. Při psaní vzpomínek se ponořil i do vlastní rodinné historie, která překvapivě i zajímavě rámuje celé vyprávění. Výběru toho lepšího, co pojí český a švédský národ, věnoval autor jednu zvláštní kapitolu. Její název by mohl současně být podtitulem knihy, anebo ještě lépe podtitulem vizitky Jiřího Pallase: Československý živel ve Švédsku.