Můžete ho obdivovat, i nemít rádi. Stejně vás ale vždycky překvapí šíří svého talentu. Štěpán Kozub je nezaměnitelný v herectví, bezbřehý v humoru a osobitý v písních. Jaký ale je ve své samotě bez scénářů a kostýmů? Možná je v něm dítě, co si hraje a pořád nemá dost. Anebo v sobě má starou duši naplněnou po okraj zkušenostmi několika životů. A tohle všechno využívá ve své profesi, i ve vztahu k blízkým či vzdáleným lidem. Klame tělem, ale ve své výpovědi je otevřený. Mluví o drásavé šikaně, která se mu občas připomíná. O tatínkovi, jehož předčasný odchod nepřebolel, i profesi, jíž se zcela odevzdává. Stále má energii hledat, překonávat a zůstává přitom pokorný ke všemu, co od života dostal. Už kvůli tomu je inspirující být na cestě s ním.