V roce 2015 je tomu 75 let od chvíle, kdy se narodil, a 50 let od chvíle, kdy zemřel jeden z nejčtenějších, nejmilovanějších a nejznámějších českých básníků druhé poloviny 20. století Václav Hrabě, jehož verše – zejména v recitaci Mirka Kováříka a jako texty písní Vladimíra Mišíka – oslovily a ovlivnily několik generací. O Václavu Hraběti (1940–1965), milovníkovi jazzu a autorovi svébytné podoby české beatnické poezie, vypovídá jeden z jeho nejbližších přátel a spolužáků z vysoké školy Jiří Kalous. Knihu Hraběcí roky nemohl napsat nikdo jiný než právě on. Jde o velmi detailní svědectví o krátké době (Jiří Kalous se s Hrabětem seznámil v roce 1957) společně prožitých let, v němž na pozadí obrazu básníka vyvstává široké panorama studentského života v Čechách na přelomu padesátých a šedesátých let. Kniha přináší nespočet detailů z básníkova života, je kronikou vpravdě jedinečnou. Sám autor o tomto svém svědectví říká: „Málo urovnaná ani ne mozaika, ale Vaškovými slovy halda střípků o věcech, které nás formovaly, kterými jsme žili. Kterými žil Vašek.“