Není třeba psát, co v knize čtenář najde. Zajímavější je, že její hlavní hrdina, který zažívá doslova vnitřní hrůzu, když má veřejně vystupovat, což dělá velmi zřídka, se takto odvážně otevřel. Vážím si toho, že se otevřel mně, troufám si opovážlivě tvrdit, své dlouholeté kamarádce.
Historický kontext Kratochvilova životního příběhu (komunistická represe vůči Kratochvilově rodině po emigraci otce, Jiřího disidentství, strýcovo křivé obvinění ze spolupráce s StB) tvoří jakýsi dobový rám. Nebyly to situace jednoduché, ale se všemi se Jiří Kratochvil vypořádal se ctí. Psaní mu bylo a je oporou, jeho samotným smyslem bytí.
Ostatně výrok Milana Kundery „Kratochvilova tvorba je největší událostí české literatury po roce 1989“ mluví za vše.
Monika Rychlíková