Druhá kniha povídek Kláry Hůrkové přináší opět texty autofikční i zcela smyšlené. Zabývají se hlavně mezilidskými, zejména milostnými vztahy z pohledu ženy, která je prožívá. Autorka však akcentuje také obecnější existenciální témata jako hledání smyslu života v různých formách lidské činnosti, víru v konspirační teorie či životní postoje spisovatelů. Důležitým motivem spojujícím povídky je pak ztráta milovaného člověka a vyrovnávání se s ní.