Společným znakem většiny Pexidrových povídek je určitý nádech iracionálnosti projevující se často vpádem rozumově nepřístupných skutečností do jinak všedního, dokonce banálního dějového automatismu. Některé situace připomínají dokonce atmosféru proslulých výtvorů Franze Kafky, přičemž se však spokojují spíše se symbolickými náznaky a filozoficky orientovaným vyústěním. Do roku 1989 bylo Pexidrovo literární dílo prakticky nepublikovatelné.