Ve své románové prvotině popsala Marie Benetková svoji osudovou lásku ze dvou úhlů – jejího a jeho.
Dvaasedmdesátiletá autorka byla mimo jiné podkoní, komparzistkou, zahradnicí, chartistkou, servírkou, emigrantkou, ošetřovatelkou, izolátorkou domů i ženou hudebníka Vratislava Brabence. Žije v Kanadě a učí jógu.
„Píšu si to jen tak pro sebe, a nevím, co s tím, asi nic,“ říká Marie Benetková, jejíž román je zároveň milostným příběhem i kronikou undergroundu. Ona je zběhlá pekařka a on zahradní architekt a muzikant. Olgu i Vilíka spojuje láska k přírodě a touha po svobodě, oba to jsou povahou solitéři, co největší štěstí zažívají v komuně nedaleko Prahy. Olga v té době jezdí do práce v zámeckém parku na koni, a Vilík tam diriguje partu intelektuálů, než ho přímo v práci zatkne Státní bezpečnost. Následuje monstrózní proces, výhrůžky a výslechy, po tragické ztrátě druhého dítěte se Olga s Vilíkem rozhodnou emigrovat. Úsporný styl románu umocňuje i řada různorodých tónů: je tu absurdní humor dobrovolně zvoleného blázince, hrůzná groteska estébáckých sledovaček („objekt opustil objekt“), melancholie emigrantských snů i erotické jiskření.