Halali! huláká nemilosrdný kubánský záškodník Carlos A. Aguilera a po Číně (Teorie o čínské duši, Fra 2009) vyráží na lov do dalšího imaginárního revíru, který popisuje podle skutečnosti tak věrně, až z toho mrazí. Inkoustovou kulovnicí si bere na mušku utopie i anarchismy, totality i absolutismy v podobě groteskních ubuovských postaviček dlouze louhovaných v silném hořkém nálevu z Kafky a Bernharda. A z bezčasí nám povědomé Mitteleuropy, kde Aguilera našel po odchodu do exilu druhý domov, nenápadně čouhají oprýskané karibské fasády. Genealogickým stromem oblomovských zrůd prorůstá i dlouhá linie tamních diktátorů. Protože absurdní mechanismy nenasytné moci jsou všude stejné.
Prozaik, básník a esejista Carlos A. Aguilera (1970 v Havaně) objevil svět literatury asi ve dvanácti letech. Od té doby věděl, že se chce stát spisovatelem. V letech 1997–2002 patřil mezi vedoucí postavy skupiny Diáspora(s), která vydávala stejnojmenný undergroundový politicko-literární časopis. Uvažování těchto autorů o vztahu intelektuála a státu neušlo pozornosti totalitní moci. V roce 2001 obdržel Aguilera stipendium německého PEN klubu. Kubánské úřady ho do Evropy pustily až na nátlak starostky Bonnu. Po několika pobytech v různých německých městech nakonec zakotvil natrvalo v Praze. V češtině mu vyšla Teorie o èínské duši (Fra 2009) a zastoupený je také v antologii Zápisky z mrtvého ostrova. Kubánská skupina Diáspora(s) (Fra 2007).