Princip předběžné opatrnosti je druhým románem mladého francouzského spisovatele Matthieua Junga. Název odkazuje k jedné z klíčových ekologických zásad moderní společnosti vůbec, podle níž "vždy, když existuje riziko možného nebezpečí, je třeba jednat tak, jako by toto nebezpečí bylo reálné". A to i v případě, že riziko není zcela ověřené. Podle definice Evropské komise z 2. února 2000 je třeba užít principu předběžné opatrnosti vždy, "když existuje alespoň předběžný vědecký názor, že je opodstatněný důvod k obavám před riziky poškození životního prostředí či zdraví lidí, živočichů a rostlin, která by mohla narušit základní princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí".
Autor s ironií popisuje paradox mezi všudypřítomnou, až orwellovskou solidárností a péčí státu o blaho a zdraví občanů na jedné straně a stále tvrdšími mezilidskými a pracovními vztahy na pozadí doutnající hospodářské krize a nejistoty začátku 21. století na straně druhé. Hlavní hrdina, Pascal Ebodoire, záměrně tuctový burzovní makléř a otec rodiny, je posedlý "nulovou rizikovostí" a pečlivě se vyhýbá všemu, co by mohlo ohrozit byť jen jeho dobrou náladu, jako například četba Michela Houllebecqa, Goliáše současné francouzské literatury, s nímž román nepřímo polemizuje, hlásaje "zúžení bitevního pole". Aby ochránil sebe i své blízké, rozhodne se Pascal dovést princip "správného" života ad absurdum. Princip předběžné opatrnosti se tak stává zábavnou, i když znepokojivou společenskou bajkou o stavu současné společnosti.
Mathieu Jung (1970) vystudoval literaturu a než se začal věnovat psaní, živil se jako knihkupec. Jeho první román, Vlna na duši (Vague ? l'âme, 2007) pojednává o vlně solidarity s obětmi cunami v Jihovýchodní Asii. Popularitu si však získal až Principem předběžné opatrnosti z roku 2009, díky němuž se stal jedním z hlavních představitelů moderního francouzského společenského románu. Žije v Paříži.