V knize Zero Gáta autor formou navazuje na básnické prózy, které publikoval v devadesátých letech minulého století. Imaginace se uvolňuje naplno, snový příběh nesmrtelného poutníka, který se jaksi mimoděk stane detektivem uprostřed Velkého případu, dosahuje parametrů surrealistické tvorby. Jak tomu u Murrera bývá, kniha se hemží pitoreskními, bizarními postavami, úhlavním nepřítelem je detektivu Gátovi škorpion Cháron, hlavním pomocníkem černý pes Titán z Oficia. Zero Gáta je jako Labyrint světa, jenom na konci neočekávejte žádný „ráj srdce“, Murrer zvolil konec konců, konec definitivní. Ale u tvořícího Murrera nemůžete brát za bernou minci vůbec nic, takže ani definitivní konec nutně nemusí bránit dalšímu pokračování děje.
Nedílnou součástí díla jsou básníkovy koláže, ilustrující jednotlivé kapitoly příběhu.