Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby, jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let 20. století, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Kniha vychází v novém překladu Světlany Glaserové, kde oproti dřívějším překladům není Margarita překládána jako Markétka, což více vyhovuje obsahu díla.