Bílá vrána (1995) vypráví o výpravě pěti mužů do slovenských Beskyd, která pro některé z nich znamená útěk před realitou, pro některé se stává výpravou osudovou. Dějištěm jsou liduprázdné hory zapadané sněhem, ve hře základní lidské hodnoty. Román má zlověstnou tonaci, fatální vyústění, po celou dobu jsou hrdinové v ohrožení, které se stupňuje. Jde o "mužský" román plný prázdných lahví od alkoholu a vykouřených cigaret. Muži uvěznění ve své době a svém těle se s realitou i sebou samými snaží vypořádat po svém. Jde o román sentimentální i nevybíravý, Stasiuk klade otázky a nedává odpovědi. Za své dílo získal prestižní polské ocenění - Cenu Kościelských.