Autofikční román inspirovaný autorčinými vzpomínkami na Milana Kunderu vypráví o vztahu mezi charismatickým, ale velmi náročným profesorem a jeho postupně se emancipující studentkou.
Když se Slovence Laře v šedesátých letech podařilo dostat na pražskou FAMU, v té době jednu z nejprestižnějších filmových škol na světě, byla si dobře vědoma svého privilegia. O to víc, když byla přijata do třídy známého spisovatele Romana Kantora.
Kniha buduje dobovou atmosféru Prahy konce šedesátých let a začátku normalizace a zabývá se tématy autorské angažovanosti, disidentství a emigrace. Především ale zůstává intimním textem o sexualitě, mocenských rolích a potřebě obstát jako žena v mužském prostředí.